Virtuální muzeum - Archeologie

Doba římská

Doba římská (přelom letopočtu – 400 n. l.) představuje historickou epochu, v níž území Čech i Moravy osídlily germánské kmeny z kmenového svazu Svébů, zejména Markomani. Ti zde setrvali až do počátku následující éry stěhování národů. Germánské kmeny se u nás usadily přibližně ve stejné době, kdy na jih od našeho území rozšířila mocná Římská říše své hranice až k Dunaji. Jižně od tohoto toku vznikly její provincie Pannonia a Noricum (zhruba dnešní západní Maďarsko a Rakousko) a podél hranic byl vybudován řetězec táborů legií a pomocných jednotek, tzv. Limes Romanus. V provinciích byla zakládána města, budovaly se silnice, obyvatelstvo postupně přijímalo latinský jazyk a středomořské římské zvyklosti. Záhy se zapojily do rozsáhlé ekonomiky říše a proudilo do nich zboží ze všech jejích částí.

Římské provincie na Dunaji a sídelní území Markomanů na Moravě, západním Slovensku a v Dolním Rakousku (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

Území Markomanů severně od Dunaje se od provincií výrazně lišilo. Podle hustoty sídlišť a bohatství hrobových nálezů lze předpokládat, že mocenská centra kmene se nacházela především v oblasti Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu. Sídliště představují na našem území nejpočetnější typ archeologických památek doby římské. Byla zakládána na terasách a mírných vyvýšeninách v těsné blízkosti vodních toků a tvořilo je seskupení několika málo obydlí a objektů výrobní a skladovací povahy. Typickým stavením na sídlištích byly jednoprostorové zahloubené domy obdélného půdorysu s obytnou plochou kolem 15 m². Kromě zahloubených polozemnic se na sídlištích objevují jednoduché jámy sloužící ke skladování zásob obilí, k těžbě hlíny nebo jako odpadní jámy.

Odkryté zahloubené dno germánské polozemnice a její počítačová vizualizace (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

Méně časté, a zároveň archeologicky obtížněji doložitelné, jsou nadzemní stavby dřevěné konstrukce, které snad sloužily jako sýpky. Početné nálezy ze sídlišť dokládají široké spektrum řemeslné činnosti. Invenci germánských hrnčířů ilustruje pestrá a bohatá tvarová a výzdobná škála keramických nádob. Důležitým oborem bylo zpracovávání kovů, o čemž nejlépe svědčí nálezy železářských pecí a slévačských dílen. Germáni doby římské na našem území se ale převážně věnovali zemědělství a chovu zvířat. Mezi zvířecími kostmi, nalezenými na sídlištích, rozeznáváme např. skot, prasata, ovce, kozy a koně.

Počítačová vizualizace hypotetické podoby germánského sídliště doby římské (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

Nálezy hrobů jsou pro poznání germánské společnosti doby římské mimořádně důležité. Jsou poměrně dobře časově zařaditelné, a milodary, které se do nich ukládaly, vypovídají o společenském postavení zemřelého. U Germánů v prvních staletích našeho letopočtu převládal žárový, tedy kremační pohřební ritus. Většina hrobů byla vybavena prostě, jednou či dvěma keramickými nádobami, do nichž se kromě spálených ostatků zemřelého přidávala např. spona nebo jiná ozdoba, nůž nebo přeslen. V hrobech bojovníků nacházíme zbraně, často i římského původu.

Keramické nádoby jako urny na germánském žárovém pohřebišti (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

Mimořádně bohaté hrobové celky, tzv. knížecí hroby, se připisují příslušníkům nejvyšší kmenové aristokracie. V nich se jako milodary ukládaly mimo jiné drahocenné zlaté, stříbrné, bronzové či skleněné nádoby vyrobené na území Římské říše. Zcela unikátní postavení mezi bohatými hroby zaujímá tzv. královský hrob z Mušova, nejbohatší nález svého druhu v Evropě a jeden z nejvýznamnějších objevů archeologie doby římské u nás.

Římské bronzové nádoby a železné nástroje z tzv. královského hrobu u Mušova (Regionální muzeum v Mikulově)

Hranice mezi Římskou říší a sousedními germánskými kmeny ve střední Evropě nebyly zcela uzavřené a v průběhu doby římské se tak mezi nimi utvářely intenzivní kontakty. Tyto kontakty byly většinou spíše charakteru obchodních a politických vztahů, jen v některých časových úsecích přerůstaly v otevřené vojenské střety. K takovým patřily, kromě sporadických pokusů o loupeživé nájezdy Germánů na území sousedních provincií, především markomanské války v letech 166 až 180 n. l. Tehdy krátce území jižní Moravy okupovalo mohutné římské vojsko, které na Hradisku u Mušova vybudovalo své centrální ležení. Z této éry jsou známy též tzv. krátkodobé či polní tábory zřízené pro bojové jednotky na četných místech germánského sídelního území.

Stopy římských vojenských aktivit na germánském území severně od Dunaje (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

Specifické vztahy germánských obyvatel našeho území k Římské říši lze označit za jistý druh politické závislosti. Hlavním nástrojem římské politiky vůči Germánům v celé Evropě byla diplomacie. Římané uzavírali s germánskými kmeny smlouvy, na jejichž základě ovlivňovali dle svých zájmů situaci na jejich území. Činili tak především v zájmu obrany vlastních hranic, rozhodně nestáli o to, aby hned za Dunajem žily k nim výslovně nepřátelsky nakloněné kmeny. Často též zasahovali do vnitropolitických otázek jednotlivých kmenů a ovlivňovali volby náčelníků. V tom jim mimo jiné napomáhala i dlouhodobá vojenská převaha. V době, kdy samotnou říši zasáhly vnitřní krize (od poloviny 3. století), se její politika stále více omezovala na udržení svých hranic. Obchodní vztahy lze v archeologickém materiálu sledovat především na příkladu nálezů výrobků římsko-provinciálních hrnčířských a kovoliteckých dílen.