Archeologie – Mušov

Tabule I. — „Všechny cesty vedou z Říma“

Ve druhém století našeho letopočtu dosáhla Římská říše největšího územního rozsahu. Její hranice na Dunaji a Rýně rozdělovaly evropský kontinent na dva odlišné světy. Na jedné straně stál nejvyspělejší a nejmocnější starověký stát se svou legendami opředenou neporazitelnou armádou, bohatými provinciemi v Evropě, Asii i Africe. Na straně druhé žily zpočátku rozdrobené, ekonomicky i politicky nepříliš silné kmeny Germánů, které Římané označovali jako barbary. Naše území v té době obýval jeden z nich, kmen Markomanů. Celá tzv. doba římská (1–4. století n. l.) se vyznačovala pestrou škálou kontaktů mezi germánskými kmeny a Římskou říší ve střední Evropě. Většinou se přitom jednalo o vztahy sousedské, obchodní a diplomatické. Hranice říše nebyly neprůchodné, Germáni navštěvovali trhy v římských městech a římští obchodníci pronikali po známých cestách na barbarské území. Římané se snažili neustále diplomaticky, avšak pochopitelně z pozice síly, ovlivňovat vnitropolitické poměry Germánů. Jen někdy byly tyto vztahy narušeny většími válečnými střety, které ovšem často znamenaly zásadní předěl ve vzájemných vztazích.

Vyobrazení bojů mezi Římany a Germány v markomanských válkách na sloupu Marca Aurelia v Římě.

Vědečtí pracovníci Archeologického ústavu Akademie věd ČR, Brno, v. v. i. se dlouhodobě věnují objevování památek zanechaných římským vojskem na území dnešní jižní Moravy. Jejich výzkumy postupně prokázaly, že nejvýraznější stopy slavných římských legií se nacházejí ukryté pod povrchem na katastru dnes již zaniklé obce Mušova, zvláště pak na vrcholu a svazích návrší zvaného Hradisko – právě v místech, kde stojíte nyní. Většina plochy Hradiska doposud nebyla prozkoumána, přesto lze již dnes konstatovat, že tu římská armáda v průběhu 1. a 2. století opakovaně budovala svá vojenská ležení. Stalo se tak právě v letech, kdy obchodní a politické kontakty byly vystřídány válečnými konflikty. Nejpodrobněji je doposud poznán a archeologickými objevy ilustrován rozsáhlý válečný střet z období vlády císaře Marca Aurelia, tzv. markomanské války (166–180 n. l.).

Po počátečních germánských útocích přešlo římské vojsko k ofenzívním operacím a v letech 172–180 obsadilo též jižní a střední část dnešní Moravy. Tehdy byla na Hradisku vybudována rozsáhlá opevněná velitelská báze. Ke konci válek bylo celé markomanské území plošně okupováno římskými legiemi a Marcus Aurelius zřejmě plánoval jeho dlouhodobé připojení k Římské říši. Na počátku roku 180 však náhlé úmrtí císaře a nová zahraničně-politická strategie jeho nástupce Commoda znamenaly konec této etapy a návrat římského vojska za předválečnou hraniční linii na Dunaji. Markomanské války přesto učinily z našeho území na krátkou dobu dějiště událostí mimořádného historického významu. Proto také archeologické památky z této doby patří k nejvýznamnějším kulturním hodnotám České republiky a jsou nedílnou součástí evropského kulturního dědictví.

Hlavní směry vojenských operací v období markomanských válek.

Plochy archeologických výzkumů na Hradisku a jeho okolí.

Nejstarší římské nálezy z Hradiska u Mušova pocházejí již ze 17. století a historik F. J. Schwoy v 18. století dokonce uvedl, že zde stálo římské město. Teprve však v roce 1925 začaly první systematické archeologické výzkumy, které zde v letech 1926-1928 uskutečnil pražský archeolog německé národnosti Anton Gnirs za podpory kanceláře prezidenta republiky T. G. Masaryka. Novodobou tradici archeologických výzkumů Hradiska založil v roce 1984 Jaroslav Tejral, jehož terénní odkryvy přinesly průlom v poznání lokality a zjištění jejího celoevropského významu. Od jeho dob jsou výzkumy římského vojenského zásahu, prováděné Archeologickým ústavem Akademie věd ČR, Brno, v. v. i., jedním z pilířů archeologické vědy u nás.

Zajímavosti:

Římané své cesty budovali, organizovali i označovali velmi pečlivě. Vzdálenosti se měřily v římských stopách, přičemž jedna stopa (latinsky pes) činila 29,6 cm. Na území Římské říše, kde se nacházely stabilní, kameny dlážděné cesty, se podél nich rozmísťovaly milníky, na nichž bylo možné přečíst vzdálenost od nejbližších měst v obou směrech.

U Mušova takový milník zřejmě nestál, přesto lze na základě počítačového modelu tras, pravděpodobně využívaných římskými legiemi, spočítat některé vzdálenosti. Největší polní tábor u nás, na katastru dnešní Charvátské Nové Vsi, byl vzdálen 105 570 stop (31,2 km). Tábor v Modřicích u Brna je ve vzdálenosti 103 325 stop (30,6 km) a nejseverněji položený tábor u nás v Olomouci-Neředíně 438 432 stop (129 km).

Terénní výzkumy Hradiska.

Do Carnunta (dnešní Bad Deutsch Altenburg na Dunaji), hlavního města provincie Horní Pannonia, legionářského tábora a výchozího bodu většiny římských operací na našem území bylo nutné po cestě podél Dyje a Moravy urazit vzdálenost 400 016 stop (118,4 km). Legionářský tábor ve Vindoboně (dnešní Vídeň), odkud zcela jistě přišla podstatná část posádky na Mušově, byl dosažitelný po cestě dlouhé zhruba 395 587 stop (117 km).

Na počátku markomanských válek shromažďoval Marcus Aurelius své vojenské jednotky u významného severoitalského města Aquilea, které bylo také jižním výchozím bodem prastaré dálkové komunikace označované jako Jantarová cesta. Toto město je od Mušova vzdáleno 1 977 702 stop (585,4 km). Císař na cestě z Věčného města – Říma – musel na Mušov urazit vzdálenost 3 943 918 stop (1 167,4 km).

Seznam dalších panelů na naučné stezce I