Archeologie – Mušov

Tabule IX. — „První Říman na Moravě (?)“

Výstavbě komplexu Aqualand předcházel doposud nejrozsáhlejší záchranný archeologický výzkum na Mušově. Na ploše o celkovém rozsahu 5 hektarů byl mimo jiné zdokumentován 120 m dlouhý úsek dvojité linie příkopů, představujících jihozápadní část opevnění římské pevnosti na Hradisku. Východně položený vnitřní příkop měl největší měřitelnou šířku až 6,6 m a hloubku 4,2 m, vnější příkop byl široký maximálně 4,6 m a hluboký 3,2 m. Jeho průběh značně upřesnil naše znalosti o rozsahu opevněného areálu Hradiska, který zjevně zahrnoval i část přilehlé plochy dnešního autokempu. Objeveny byly též základy dvou dřevěných věží, tvořené mohutnými kůlovými jámami rozmístěnými do čtvercového půdorysu o ploše ca 4 x 4 m. Nacházela se zde také jedna ze dvou doposud odkrytých bran do areálu římského ležení na Hradisku.

Archeologický výzkum na ploše dnešního aquaparku.

Zatím zcela ojedinělý je nález učiněný uvnitř opevněné plochy. V menší obdélné jámě ležela celistvě dochovaná lidská kostra. Tělo bylo do ní vloženo v poloze na levém boku, s mírně pokrčenými koleny. Pod levým loktem ležela bronzová římská tzv. kolínkovitá spona, jediný artefakt pocházející z výplně jámy. Spona představuje v objektech římské armády z druhé poloviny 2. st. n. l. včetně Hradiska nejrozšířenější formu spínadla šatu. Na základě formálních znaků se zřejmě nejednalo o rituální pohřeb podle běžných zvyklostí tehdejší doby (Římané své zemřelé spalovali a ukládali do uren). Podle antropologického určení se jedná o kosterní pozůstatky muže ve věku 20 až 25 let, středně robustní konstituce s výškou kolem 170 cm, bez výrazných stop nemocí či zranění, pouze se zhojenou zlomeninou levé vřetenní kosti.

Příčinu smrti však nebylo možné zjistit. Z kosti byl separován vzorek pro radiokarbonovou metodu datování, která ukázala, že k pohřbu došlo někdy mezi lety 130 až 210 n. l. Na zachovalých zubech nebyl patrný zubní kaz ani zubní kámen. Podle výbrusu zubů muž zemřel na přelomu dubna a května. V posledních 7 až 10 letech života v jeho stravě převažovaly obiloviny a zelenina nad masem. Analýza DNA a izotopů stroncia naznačují, že muž mohl pocházet ze středomořské oblasti (Itálie, Egypt, Pyrenejský poloostrov). Je-li tento závěr správný, jedná se o prvního identifikovatelného člověka pocházejícího z území Římské říše na Moravě.

Kde Římané pohřbívali ty, kteří v době jejich přítomnosti na našem území zemřeli, zatím nevíme. Z hygienických důvodů vždy tak činili mimo hradby táborů a měst, proto se zdá, že tento muž musel být do hrobové jámy uložen (či pohozen) v době, kdy již nedaleké hradby a vojenská nemocnice funkční nebyly. Možná se jednalo o někoho, kdo se z nějakého důvodu (např. vážná nemoc, dezerce, atd.) nevrátil s vojskem v roce 180 n. l. Možná proto se ani nedočkal správného, rituálně provedeného pohřbu.

Kostra muže uložená v mělké jámě nedaleko římských hradeb.

Zajímavosti:

Po většinu římské éry převažovalo jak u Římanů, tak i Germánů kremační, tzv. žárové pohřbívání. Tato skutečnost značně omezuje rozsáhlejší antropologické rozbory vzhledu, zdravotního stavu a dalších aspektů tehdejších lidských komunit, přesto moderní věda dokáže i z fragmentárních, spálených kostí vyvozovat četné závěry. Na území evropských provincií Říma až do závěru 3. st. n. l. se nespálená těla do hrobů ukládala jen v případě novorozenců a kojenců do 6. měsíce života, a u dospělých, jejichž způsob života či smrti rituální spálení nedovolovaly.

Keramický džbán vyrobený na území Římské říše, nalezený v jednom z příkopů.

Vzhled obyvatel Římské říše také výrazně ovlivnila jejich pestrá etnická skladba a velká mobilita. Především díky službě ve vojsku, ale také za účelem obchodu, se hojně do provincií stěhovali jak obyvatelé Itálie, tak i jiných částí impéria. Na území sousední provincie Pannonia v dnešním Maďarsku jsou doloženi přistěhovalci např. ze Sýrie, Egypta, ale též z Hispánie, severní Itálie či Británie. Nejinak tomu bylo i v ostatních provinciích.

Výzkum dvojité linie římských příkopů.

Podrobnější antropologické rozbory v jihozápadním Německu odhadly průměrnou výšku mužů římské éry na 170 cm a žen na 159 cm. Přitom v předcházející keltské éře se tato hodnota stanovovala na 171 resp. 161 cm (dnes je to 178 resp. 166 cm). Pokles oproti starší éře je vysvětlován právě jako důsledek přistěhovalectví z jižních částí Evropy. Naopak, u očekávané délky života (u mužů tehdy zhruba 36 a u žen 33 let) jsou hodnoty vyšší, než u předcházející keltské populace (ovšem vysoká dětská úmrtnost kolem 30 % zůstala nezměněna).

Seznam dalších panelů na naučné stezce I