Archeologie – Mušov
Doba stěhování národů
Období stěhování národů započalo (rámcově 400 – 600 n. l.) na východě, v oblasti severně od Černého moře, kde roku 375 Hunové vyvrátili říši Gótů. Ti byli nuceni vydat se na dlouhou pouť, až se po mnoha desetiletích usadili v Itálii a jižním Španělsku. Podobný osud v průběhu tohoto bouřlivého období stihl také mnohé další kmeny usídlené v Evropě. Taktéž se začíná v základech otřásat po dlouhou dobu neotřesitelné postavení Římské říše jako nejvýznamnější mocnosti v Evropě. Římské provincie byly vystaveny stále častějším útokům kočovných barbarských populací a zároveň v důsledku vleklé vnitřní krize dochází k rozkladu ekonomické, politické a společenské integrity Římské říše. Tento proces nebyl jednorázovou záležitostí, započal již ve 4. století. V závěru tohoto věku vedl k rozdělení říše na dvě části a vyvrcholil v roce 476 zánikem jedné z nich – Západořímské říše. Z hlediska archeologie a historie se jedná o značně složitou etapu vývoje, protože pohyby různých populací zpravidla zanechávají méně archeologických dokladů a vzhledem ke složitosti vývoje jsou tyto doklady problematicky „čitelné“.
Tento vývoj se promítnul přirozeně také do dějinného vývoje v oblasti střední Evropy. Na přelomu doby římské a období stěhování národů je patrný úbytek nálezů domácích germánských populací, přičemž se zároveň projevuje jejich „chudnutí“, především na žárových pohřebištích. Objevují se také předměty, zejména v nově převažujících kostrových hrobech, které jsou přičítány cizím skupinám (často v podobě součástí jezdecké výbavy). Podle písemných pramenů mělo největší množství původních germánských obyvatel středního Podunají opustit oblast okolo roku 409. Z tohoto období také pochází zmínky o kmenech kočovníků (zejména Hunů), kteří si zbylé obyvatelstvo podmanili. V první polovině pátého století je také patrný úbytek sídlišť a pohřebišť v prostoru jižní Moravy i ostatních oblastí, dříve hustě osídlených.
Knížecí pohřeb z 5. století v Blučině s elitní bojovnickou výbavou (upraveno podle V. Podborský: Pravěké dějiny Moravy. Brno 1993)
Přestože dobové písemné záznamy rozlišují celou řadu etnických skupin a kmenů, na území středního Podunají v 5. století panuje nejednoznačná situace, způsobená množstvím různých příchozích barbarských skupin. Podle jedné z teorií se na našem území usídlil kmen Herulů, jednalo se však patrně také o další kmeny, které se daly v důsledku celkového vývoje do pohybu. V první třetině 5. století se rozsáhlé oblasti středního Podunají nacházejí pod nadvládou hunských kočovníků. Hunský kmenový svaz v čele s Attilou byl v roce 451 poražen vojsky Západořímské říše a jejích spojenců v bitvě na Katalaunských polích ve Francii, což mělo za následek rozpad kmenového svazu a následné boje o jeho „dědictví“. Díky tomu v průběhu druhé poloviny 5. století dochází ke stabilizaci moci místních kmenů a jejich králů. Svědčí o tom například bohaté hroby (Cezavy u Blučiny, Smolín) nebo dokonce monumentální hrobová architektura, která byla objevena a prozkoumána na vrchu Žuráň u Podolí. Hroby nalezené na těchto a dalších lokalitách svědčí o značném bohatství místních elit, které patrně vznikly v rámci hunského kmenového svazu a po jeho rozpadu se chopily moci.
Pohled na část dobově vykradeného pohřebiště z doby stěhování národů (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)
Než se na území jižní Moravy definitivně usídlili Slované, pobýval zde v mladší fázi období stěhování národů v průběhu 6. století germánský kmen Langobardů. Ti jsou již v 1. století n. l. antickými písemnými prameny zmiňováni v oblasti dolního Polabí v severním Německu. Zdejší sídla opustili pravděpodobně na počátku období stěhování národů a v průběhu 5. století se posouvali podél řeky Labe k jihovýchodu. Prošli také podle všeho Čechami a na konci 5. století jsou archeologií evidováni v prostoru středního Podunají. Zde měli porazit okolo roku 510 kmen Herulů, kterému původně podléhali, a postupně začali pronikat také za Dunaj na území provincie Panonie. Ta jim byla oficiálně předána roku 546 byzantským císařem Justiniánem I. V roce 568 však byli poraženi Avary a jejich král Alboin byl nucen odvést svůj kmen dále na jih do severní Itálie, kde se usadili na další dvě století. Odchodem Langobardů po porážce od Avarů se v prostoru střední Evropy uzavírá perioda stěhování národů a počíná období raného středověku, kdy se již jako zásadní aktéři vývoje v regionu etablují Slované.
Na Moravě se archeologický obraz pobytu germánského kmene Langobardů projevuje především v podobě rozsáhlých kostrových pohřebišť. Hroby se vyznačují výraznější hloubkou, v některých případech dosahující několika metrů. V příznivých podmínkách lze rozeznat pozůstatky dřevěného bednění hrobových jam a rakví. V mužských hrobech se většinou objevují pozůstatky různých druhů zbraní, například hroty kopí a oštěpů či sekery. V ženských hrobech se nejčastěji nacházejí různá kování opasků, ozdoby z křišťálových či skleněných perel a hliněné přesleny. Často byly do hrobu ukládány vícevrstvé hřebeny vyřezávané z kosti. Velmi charakteristické je spektrum nacházených spínadel oděvů. Keramika v hrobech poukazuje na místní produkci vyráběnou modelováním v ruce. V menší míře se však také objevuje skupina keramických nádob vyráběných pomocí hrnčířského kruhu, které jsou někdy vysvětlovány jako vliv přetrvávajících pozdně antických produkčních center. Častým jevem langobardských pohřebišť je vykrádání hrobů, které se při archeologickém výzkumu projevuje v podobě vykrádací šachty a také neanatomickou polohou kostí v hrobě, kterou způsobila manipulace s ostatky v různém stádiu zetlení měkkých tkání.
Kosterní pozůstatky z období stěhování národů poházené v důsledku dobového vykrádání hrobů (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)
Rychlé a četné kulturní změny popsané výše se samozřejmě projevují také v podobě kovových předmětů, pocházejících z jižní Moravy. Projevy hmotné kultury domácí složky obyvatelstva sice značně chudnou, nicméně se stále v menší míře objevují. Kromě některých typů nálezů, přežívajících na počátku doby stěhování národů společně se těmito zbytky původního obyvatelstva (např. některé typy spon) se objevují zcela nové předměty, a to mnohdy v doposud neznámém provedení. Objevuje se například ve větší míře použití drahých kovů, zlacení či vkládání kamenných či skleněných vložek, k docílení honosné podoby předmětů.
Doporučená literatura:
Kapitola Za dob velkého neklidu (doba stěhování národů). In: V. Podborský a kol., Pravěké dějiny Moravy. Brno 1993, 471–504.
Kapitola 10. Doba stěhování národů. In: V. Podborský, Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno 1997, 257–269
J. Bednaříková: Stěhování národů. Praha 2003.
