Virtuální muzeum - Archeologie

Doba železná

Počátek doby železné na našem území spadá zhruba do průběhu první poloviny 8. století př. n. l. V tomto přelomovém období postupně opouštíme svět pravěký a dostáváme se na počátek takzvané protohistorie či rané doby dějinné. Původ technologie výroby železa není doposud zcela vyjasněn, ale obecně se předpokládá, že se do střední Evropy šířil z Balkánského poloostrova. Oproti bronzu má železo celou řadu předností nejen v samotné kvalitě materiálu, ale zejména v dostupnosti železných rud. Během této éry postupně železo nahradilo bronz při výrobě mnoha druhů předmětů, jako jsou například nástroje, zbraně či kování vozů a koňského postroje. Od té doby se železo jako klíčový a téměř výhradní výrobní materiál udrželo až do nástupu plastů v minulém století.

Archeologicky prozkoumaná zemnice ze starší fáze doby železné (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

Vývoj od pozdní doby bronzové ve střední Evropě poměrně plynule a bez větších přesunů obyvatel přechází do počátku doby železné, naopak jižní Evropa zažívá prudký rozmach při formování prvních antických státních útvarů nejprve v Řecku a později v Itálii (Etruskové a následně Římané). Jejich rozvoj se záhy odrazil také v archeologických pramenech tehdejších kultur severně od Alp a Balkánského poloostrova. Skvostné umělecké produkty pocházející ze středomořských dílen byly transportovány často na velkou vzdálenost a využívány k prezentaci moci a bohatství kmenových náčelníků. Názorný příklad rozvinutých ekonomických a politických vztahů pochází z Horního Rakouska z oblasti Hallstattského jezera skrytého v hlubokém alpském údolí. Hojnost ložisek soli umožnil místním společnostem bohatnout na těžbě a obchodu s tímto strategickým nerostem. Nasvědčují tomu také bohaté nálezy ze zde prozkoumaných pohřebišť. Vzhledem k významu lokality byl podle ní nazván celý starší úsek doby železné – takzvaná doba halštatská (800/750 – 450 př. n. l.). Jižní Morava náležela k tzv. východohalštatskému okruhu, který vykazuje řadu odlišností od okruhu západního (jejich rozhraní se na našem území zhruba kryje s hranicí Čech a Moravy). Bohaté mohyly zde ukrývají namísto kostrového pohřbu častěji žárový pohřeb a také zde chybí rezidence elit, jaké se objevují v západním prostředí. Přítomnost elit zde může dokládat rozšíření situlového umění, jímž byl zdoben povrch kovových nádob. Obyvatele Moravy v halštatském období označujeme za nositele horákovské kultury, která tak byla pojmenována podle nálezu bohaté mohyly u Horákova nedaleko Brna.

Výběr nálezů z jeskyně Býčí skála (upraveno podle V. Podborský: Pravěké dějiny Moravy. Brno 1993)

Mladší fáze doby železné se podle švýcarského naleziště La Tène označuje jako doba laténská (450 př. n. l. – přelom letopočtu), a je díky popularitě kultury Keltů již obvykle v širším povědomí. Počátky formování laténské kultury jsou archeology spatřovány v prostoru Horního Podunají. Vývoj v době halštatské byl v této oblasti patrně úzce napojen na obchodní trasy do antického jižního prostředí, což se projevilo kromě mnoha předmětů jižního původu také ve využití některých vyspělých stavebních technik při stavbě rezidencí nejvyšších složek společností. V blízkosti těchto sídel bývají zároveň nacházeny rozměrné mohyly s hrobovými komorami, kde byl zemřelý uložen spolu s celou řadou luxusních předmětů domácího i cizího původu, někdy dokonce na čtyřkolovém voze. Během jejich expanze z této původní oblasti formování laténské kultury se Keltové dostali v první fázi na území jižní a východní Moravy. Z počátečních období osídlení Moravy známe zejména sídliště, která byla situována v nížinách lemujících vodní toky. Druhá vlna keltské expanze sem dorazila zhruba před polovinou 4. století př. n. l. a přivodila zřetelné změny poměrů. Oproti několika desítkám sídlišť je jich z následujících fází vývoje známo již několik stovek a významným pramenem poznání jsou zejména kostrová pohřebiště, která z počátku osídlení nejsou doložena vůbec. Zjevný nárůst těchto památek je pro archeology natolik důležitý, že se podle něj nazývá celá pojednávaná fáze vývoje keltské společnosti – takzvaná etapa plochých keltských pohřebišť.

Archeologicky prozkoumaná část plochého kostrového pohřebiště z mladší fáze doby železné (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

V tomto období ještě Keltové na našem území nebudovali svá slavná oppida, která jsou někdy přirovnávána k prvním urbanistickým strukturám. Sídliště tohoto období někdy navazují na ta založená v prvních fázích keltské přítomnosti, avšak mnohé jsou zakládány až v tomto období. Díky poměrně nerušenému a kontinuálnímu vývoji v rámci tohoto období některá sídliště existovala i 200 let. Velikost osídlené plochy bývá na základě terénních odkryvů odhadována na 1 až 2 hektary. Podoba typického obydlí doby laténské s průměrnou velikostí obytné plochy 11,5 m² se od předcházejícího období výrazněji nezměnila. Tyto archeologické objekty často poskytují též doklady provozování různých řemesel.

Archeologicky prozkoumaná zemnice z mladší fáze doby železné (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

V mladším úseku keltského vývoje pozorujeme nápadné změny, které nejsou vždy jednoznačně vysvětlitelné. Postupně během 3. století př. n. l. jsou kostrové hroby vystřídány kremacemi a kolem poloviny 2. století př. n. l. hroby z archeologických záznamů zmizí úplně. Ve 3. století se poprvé na našem území objevuje též rozsáhlá aglomerace jakožto obchodní a výrobní centrum na Jantarové cestě (Němčice nad Hanou), která svědčí o plném zapojení zde usazených Keltů do rozsáhlé mezinárodní sítě obchodu. Po polovině 2. století př. n. l. pak na Moravě vznikají též první oppida. Tato éra vrcholného rozkvětu keltského řemesla a obchodu ovšem kolem poloviny 1. století př. n. l. náhle a ze zatím nejasných příčin upadá. Do příchodu prvních Germánů na jižní Moravu během 2. a 3. desetiletí n. l. zde zřejmě přežíval jen zbytek archeologicky zatím prakticky „neviditelného“ keltského obyvatelstva.