Virtuální muzeum - Archeologie

Doba bronzová

Na přelomu 3. a 2. tisíciletí př. n. l. započala nová civilizační perioda, doba bronzová. V mnoha směrech je pokračováním předchozí éry, výrazně se však od eneolitu odlišuje prudkým rozšířením dosud neznámé slitiny mědi a cínu, tedy bronzu. S nárůstem počtu obyvatelstva v době eneolitu dochází postupně také k specializaci výroby a zvýšení obchodních kontaktů. Důsledky těchto změn se projevují právě v době bronzové, a to zejména rozšířením znalosti zpracovávání bronzu, s čímž velmi úzce souvisí také schopnost obstarávání základních surovin – těžba a získávání mědi a také cínu. Teprve nyní se měď, resp. bronz, stávají dominantními surovinami pro výrobu ozdob, pracovních nástrojů, zbraní a šperku. Měď je sice velmi kujným materiálem, pro praktické využití však pro svou měkkost a vysoký bod tání nepříliš užitečným. Teprve až po přidání cínu bylo možné eliminovat její nevýhodné vlastnosti a dosáhnout nižšího bodu tání a vyšší tvrdosti slitiny. Bronz má oproti mědi celou řadu výhod jako například lepší kvalita lití či vyšší tvrdost a pružnost. Díky tomu se postupně většina nástrojů, zbraní, doplňků oděvu, ozdob a dalších předmětů začala vyrábět z tohoto materiálu. Výroba bronzové industrie nemohla probíhat podomácku, a tudíž se začínají objevovat specializované dílny a specializovaní řemeslníci. Jejich produkty byly žádány a díky rychle se rozvíjejícímu obchodu a směně se kovové suroviny i produkty dílen dostávaly do různých kontextů na vzdálenost někdy i stovek kilometrů.

Příklady keramických nádob starší doby bronzové a nápažník únětické kultury (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

V době bronzové se kulturní poměry oproti hektickému vývoji v eneolitu poněkud zklidnily. Starší dobu bronzovou (2000 – 1550 př. n. l.) na území Moravy reprezentuje únětická kultura, jejíž počátky sahají ještě do závěru eneolitu. Ve střední době bronzové (1550 – 1300 př. n. l.) žil na jižní Moravě lid středodunajské mohylové kultury, který v mladší (1300 – 1100 př. n. l.) a pozdní době bronzové (1100 – 750 př. n. l.) vystřídal lid, jehož kultura se podle typického pohřebního ritu označuje jako kultura středodunajských popelnicových polí (jejíž starší fáze se nazývá jako velatický stupeň či velatická kultura, mladší fáze pak jako podolský stupeň či podolská kultura). Rozdíly mezi těmito takzvanými kulturami nacházíme v archeologických pramenech. Mohou se odlišovat formy sídlišť, způsob pohřbívání či hmotné nálezy. A také již zmíněné kovové (bronzové) předměty, jejichž podoba procházela různými proměnami, nacházíme jak ve formě ztrátových nálezů z areálu sídlišť či komunikací, tak také jako milodary uložené do hrobů.

Kostrový hrob ze starší doby bronzové (věteřovská kultura) s příkladem milodaru v podobě amforovité nádobky (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.)

V době bronzové se výrazněji obohacují způsoby uložení kovových nálezů do země o jednu specifickou formu, tzv. depoty. Jedná se o hromadný nález dvou a více předmětů, které byly s nějakým záměrem shromážděny a společně uloženy do země. Nejde tedy o ztráty předmětů, ani o výbavy hrobů. Mohou se nacházet v jámě, ale též v nějakém obalu (keramickém, z kovu či organické látky). Tyto soubory artefaktů, které byly někdy rituálně poškozeny, byly do země ukládány především z kultovních důvodů, jako oběti bohům či v rámci různých religiózních rituálů.

Bronzový depot dvou kopí a dvaceti náramků. Kultura lužických popelnicových polí, pozdní doba bronzová, nálezci Vlastislav Konečný a Jakub Rozsýval, Letovicko (Muzeum regionu Boskovicka)

Některé depoty, ve kterých se objevují výrobní nástroje, funkční nepoškozené předměty, nehotové výrobky a slitky či jiné formy bronzového materiálu k další výrobě, považují archeologové za sklady obchodníků či řemeslníků, kteří si v době nebezpečí ukrývali svůj majetek. S hromadnými nálezy se v menší či větší míře setkáváme v průběhu celého pravěku. Ovšem až s nástupem doby bronzové se z ukládání kovových, nejčastěji měděných, bronzových a vzácně i zlatých předmětů, stává civilizační fenomén. To mohlo být zapříčiněno také úzkým propojením metalurgické výroby s kultem.