Inspirace skutečným římským příběhem

Vloženo: 09. 02. 2017

Jako inspiraci pro zájemce o právě probíhající soutěž Římské dějiny v nás si dovolujeme Vám zde ukázat jeden příběh, který je skutečným. Dobře také ilustruje, jak pestré jsou zdroje našeho poznání v římské archeologii.

Zřejmě je většině z vás známo, že se v Trenčíně, ve spodní části hradní skály ukryt za budovou hotelu Tatra, nachází vytesaný latinský nápis. Jeho současnou podobu a přepis vidíte na obrázcích. Epigrafický (což je věda o nápisech) přepis nápisu vypadá takto:

VICTORIAE

AVGVSTORV(m)

EXERCITVS ^┌q^┐VI LAV

GARICIONE SEDIT MIL(ites)

L(egionis) II DCCCLV

[M(arcus) VAL(erius MAXIM]IAN<u>S LEG(atus) LEG(ionis) II AD(iutricis) CVRAV(it)

Pro pochopení tohoto přepisu je třeba znát některé epigrafické postupy a značky, které mají za cíl učinit původní text kompletním a srozumitelným. Mezi ně patří například malá písmena v kulatých závorkách. Jedná se o písmena, která na původním nápise nejsou. Mohla být vynechána z důvodu úspory času či místa při tesání nápisu, také to mohla být původně všeobecně srozumitelná zkratka, kterou tehdejší čtenář ovládající latinu hned chápal. Takovou zkratkou je například LEG LEG v posledním řádku, tedy legatus legionis neboli velitel legie. Ve třetím řádku vidíme nad písmenem q dvě pravoúhlé značky, které upozorňují na moderní opravu písmene. Na původním nápise se zde nachází C, což je zjevný dobový překlep. V posledním řádku to vše ještě obohacují hranaté závorky, které označují část textu, která je moderní rekonstrukcí původně přítomných, ale dnes již chybějících pasáží. <u> v posledním řádku ukazuje, že písmeno „u“ ten, kdo nápis do skály tesal, jednoduše zapomněl.

A co vlastně tento nápis prozrazuje? První dva řádky jsou věnováním, a to Victorii císařů. Vicotria je bohyně vítězství, zjevně stojící na straně císaře Marka Aurelia a jeho spoluvládce Commoda. Následuje ve třetím až pátém řádku popis toho, kdo nápis věnoval. A to je exercitus neboli speciální bojová jednotka, která v síle 855 mužů z řad vojáků legie II adiutrix stanovovala v Laugariciu. Laugaricio je tedy zjevně tehdy Římany užívané latinské označení místa, kde se nápis nacházel (proto ne dost přesně se někdy říká, že je to starověký název Trenčína). Šestý řádek, který potřeboval nejvíce moderní rekonstrukce, prozrazuje, že se o vyhotovení nápisu postaral Marcus Valerius Maximianus, velitel legie II adiutrix. Legie, která byla již od dob císaře Hadriana trvale umístěna v táboře v Aquincu, tedy na území dnešní Budapešti.

Nápis samotný je nesmírně zajímavým svědectvím o aktivitách římského vojska v době markomanských válek na germánském území, zvláště tím, že dokládá působení římských jednotek i v místě, odkud jiné jejich stopy – například tábory – nejsou známy. Trochu se však soustřeďme na osobu samotného Marka Valeria Maximiana. Jeho osobní příběh byl osvětlen díky objevu jiného nápisu, který mj. pomohl i přesně vyložit nápis na skále v Trenčíně včetně úplné rekonstrukce jeho jména.

Ten druhý nápis pochází z města Diana Veteranorum (dnes vesnice Ain Zana v Alžířsku) v provincii Numidia, které bylo založeno při usazování veteránů legie III Augusta za císaře Trajána (98–117). Nacházel se na bázi sochy, která zřejmě měla posmrtně připomínat činy Marka Valeria Maximiana. Text pochází z roku 183 nebo 184 a představuje tzv. elogium, neboli čestný nápis s výčtem celé kariéry dotyčné osoby. Text nápisu zní takto (v závorkách jsou doplněna vysvětlení):

Marku Valeriu Maximianovi, synu Marka Valeria Maximiana, quinquennala (úředník městské samosprávy ) a bývalého kněze, veleknězi kolonie Poetovio. Sloužil na státním koni (patřil tedy mezi římské jezdce – equites – a sloužil na koni přiděleném státem), byl velitelem I. kohorty Thráků, tribunem I. kohorty Hamiů římských občanů, dále i představeným pobřežních kmenů Polemónského Pontu (území na východě severního pobřeží Malé Asie), byl poctěn vyznamenáními za války s Parthy, vybrán císařem Markem Antoninem Augustem (Markem Aureliem) a vyslán v pohotovosti germánského tažení k doprovodu obilí přepravovaného dolů po Dunaji pro vojska obou Pannonií (Pannonia Horní a Dolní jsou dvě samostatné provincie), byl představeným zvláštních oddílů loďstva misenského i ravenského, i loďstva britanského, rovněž jezdců afrických a maurských (africké oddíly byly zřejmě rekrutovány z římského provinciálního obyvatelstva, Maurové či Berbeři žili na jihu římských severoafrických provincií a za jejich jižní hranicí), vybraných k průzkumu Pannonie, praefektem I. praporu Aravaků, byl na germánské frontě osobně pochválen císařem Antoninem Augustem a obdarován koněm, medailemi a zbrojí, protože vlastnoručně skolil náčelníka Naristů Valaona, byl povýšen v témže oddílu do čtvrté vojenské třídy, byl praefektem praporu kopiníků, byl poctěn vyznamenáními za války germánské a sarmatské, byl velitelem jízdy kmene Markomanů, Naristů a Kvádů, táhnoucích k potlačení vzpoury na Východě, a to v hodnostní třídě (s platem) 100 000 (sesterciů), byl pověřen správou Dolní Moesie se zvýšeným platem, současně byl postaven do čela zvláštních oddílů a vyslán císařem k potření tlup loupeživých Briseů na hranicích Makedonie a Thrákie, byl prokurátorem Horní Moesie, prokurátorem provincie Dákie Poroliské (provincie Dacia Porolissensis), byl nejsvětějšími císaři zařazen do stavu nejváženějšího mezi bývalé praetory (tj. do senátorského stavu, praetoři byli vysokými římskými úředníky se soudními pravomoci), hned nato byl legátem legie I. Pomocné (legio I Adiutrix), dále legátem legie II. Pomocné (legio II Adiutrix), byl velitelem zvláštních oddílů přezimujících v Laugariciu, dále legátem legie V. Makedonské, i legátem legie I. Italické, dále legátem legie XIII. Dvojité, pak Augustovým legátem-propraetorem při legii III. Augustově a za druhé germánské výpravy byl poctěn od nejslovutnějšího císaře Marka Aurelia Commoda vyznamenáními. (Jemu postavila tento pomník) z peněžní sbírky nejjasnější rada Diany Veteranorum.

Shrneme-li tyto údaje, můžeme konstatovat, že Marcus Valerius Maximianus pocházel z jihopannonského města Poetovio (dnes Ptuj, Slovinsko), z jezdeckého stavu. Před létem 179 byl povýšen do senátorského stavu, je tak prvním známým senátorem pocházejícím z Pannonie. Jeho kariéra je z velké části spojena s markomanskými válkami. V roce 170 ho Marcus Aurelius pověřil velením nad zásobováním pannonského vojska obilím po Dunaji a zároveň i výzvědnou činností nad nepřátelskými silami. V následujícím roce převzal velení nad pomocnou jezdeckou jednotkou ala I Hispanorum Aravacorum, zúčastnil se římské ofenzívy, při níž zabil krále Naristů jménem Valao. Za tento čin obdržel speciální odměnu od císaře: plně vystrojeného bojového koně a tzv. quarta militia. Jednalo se o mimořádné kariérní zařazení příslušníků jezdeckého stavu, umožňující velení pomocné jezdecké jednotce o síle 1000 mužů. Těch bylo velmi málo, toto povýšení spíš sloužilo jako odměna umožňující rychlejší následující kariérní růst. V letech 174–175 stál v čele právě této největší pomocné jednotky – aly I Ulpia contariorum milliaria, jejíž stanoviště bylo v Arrraboně (dnešní Győr). V této funkci opět obdržel vyznamenání za činy ve válce proti Germánům a Sarmatům. Další roky trávil na východě říše a v provinciích na dolním toku Dunaje. V roce 179 byl povýšen do senátorského stavu a pověřen velením legie I adiutrix. Zimu 179/180 strávil na kvádském území v Laugariciu jako velitel legie II adiutrix. Za zásluhy v této druhé germánské expedici byl krátce po smrti Marka Aurelia opět vyznamenán. Jeho další kariéra se odehrála v provincii Dacia, Moesia Inferior a v Numidii. A právě na severu Afriky jeho vojenská kariéra vyvrcholila, kdy současně velel legii III Augusta a zastával post místodržitele provincie Numidie. Poté ještě v roce 185 završil svou civilní kariéru jako konzul v Římě. Na jeho příkladu lze názorně demonstrovat, jak římská armáda umožňovala i provinciálním městským elitám, svým původem na hony vzdáleným příslušníkům senátorského stavu v Římě, strmý společenský i majetkový vzestup. A úspěšné přezimování Marka Valeria hluboko v nepřátelském území u dnešního Trenčína patřila přitom bezpochyby k jeho nejriskantnějším a nejvíce dobrodružným životním etapám.

Na tomto příkladu vidíme, jak lze na základě nalezených pramenů popsat život jednoho člověka v nekonečném příběhu naší historie. Možná Vás tyto či jiné podobné prameny inspirují a Vaše fantazie tak pomůže rozvinout životy skutečných historických postav a míst do barvitého příběhu.