Archeologie – Mušov

Tabule VIII. — „Péče o raněné“

Záchranné archeologické výzkumy, které předcházely výstavbě Aqualandu, přinesly mimo jiné jeden z nejsenzačnějších archeologických objevů posledních let u nás. Podařilo se zde odkrýt základy největší dosud známé budovy z předhistorické éry na našem území. Její charakteristický půdorys umožňuje v ní rozpoznávat standardizovanou podobu římské vojenské nemocnice (latinsky valetudinarium). Délkou stran 71 resp. 42 m (odpovídající 237 resp. 140 římským stopám) zaujímá plochu 2923 m².

Vizualizace pravděpodobného vzhledu valetudinaria.

V terénu bylo možné archeologické stopy budovy sledovat pouze prostřednictvím základových žlabů (tzn. částí, které se i v době její existence nacházely pod povrchem terénu), přesto lze předpokládat, že budova byla vystavěna bez použití cihel a kamene. Některé části půdorysu byly bohužel již poškozeny či zcela zničeny v důsledku stavebních aktivit v průběhu druhé poloviny 20. století, nicméně celkovou podobu stavby lze rekonstruovat poměrně přesně. Dochované základové žlaby byly 5 až 60 cm hluboké. Původně byly mnohem hlubší, ale novodobé zásahy původní povrch terénu výrazně snížily. Do nich byla vložena dřevěná rámová konstrukce stěn, přičemž podél vnějších obvodových zdí a v místech vnitřních nosných konstrukcí (zejména v rozích místností) byly zjištěny hlubší jámy po podpěrných trámech.

U lépe dochovaných částí budovy bylo možné rozlišit charakteristický půdorys se základním členěním. Vnější a vnitřní křídla budovy byla propojena chodbou (šířka 3,5 m), která umožňovala přístup do jednotlivých místností. Ústřední část zaujímal obdélný dvůr o rozměrech 42x14 m (plocha 617 m2). Průběhy základových žlabů odrážejí základní osovou symetrii celé stavby, přičemž v jihozápadní kratší straně budovy byl dokumentován asymetricky umístěný vchod.

Ve středu opačné, zřejmě frontální strany byl umístěn hlavní vchod do budovy. Centrální chodba, obíhající celou stavbu, byla opatřena zvýšenou střešní nadstavbou, která umožňovala větrání a osvětlení. Celkový počet místností lze na základě rekonstruovaného půdorysu stanovit na 76. Většinu z nich tvoří menší místnosti o ploše mezi 13 a 18 m2, které sloužily jako lůžkové pokoje pro 4 až 8 pacientů. Vždy se nacházely na obou stranách úzké (ca 1,8 m široké) místnosti či chodby, z níž se do nich vstupovalo. Ostatní prostory sloužily pro potřeby personálu nebo jako operační sály.

Snímky z archeologických výzkumů vojenské nemocnice.

Valetudinarium na Hradisku představuje typ římské stavby, který byl vynalezen vojenskými architekty v době císaře Augusta na přelomu letopočtu. Z celého území Římské říše je včetně této mušovské známo 14 takových budov, a to vždy z těch největších legionářských táborů. Vojenská nemocnice na Mušově je mezi nimi jediná, která byla vybudována na nepřátelském území v tak značné vzdálenosti od hranic impéria.

Zajímavosti:

Lékařskou vědu do Říma přinesli řečtí učenci někdy po polovině 2. st. př. n. l. V Řecku v té době měla již medicína dlouhou tradici. K jednomu z jejích hlavních směrů patřila např. lékařská škola na ostrově Kos, jejímž nejvýznamnějším představitelem byl v 5. st. př. n. l. Hippokratés. Po něm vynikli v lékařství učenci pracující v egyptské Alexandrii. Jejich poznatky přinesl do Říma např. Asklépiadés, zakladatel přírodního léčitelství. Nejslavnějším lékařem starověku byl Řek Galénos (zemřel roku 200 n. l.), praktický lékař na císařském dvoře v Římě. Latinské překlady některých ze zhruba 300 jeho původně řecky psaných děl zprostředkovaly medicínskou učenost celému středověku.

Schéma dřevěné konstrukce valetudinaria; prostor mezi trámy byl pravděpodobně vyplněn nepálenými cihlami.

U Římanů se lékařské povolání stalo z původně málo váženého zaměstnání, vhodného pro otroky či propuštěnce, privilegovanou profesí. Římané poprvé kodifikovali postavení lékařů a systematicky organizovali výuku medicíny. Lékaři císařského dvora, všech vojenských jednotek, gladiátorů, a „lidoví“ lékaři pro chudé obyvatelstvo a veřejnou hygienu byli placeni státem. Známa je též celá řada specializovaných lékařů, např. zubaři, chirurgové, operatéři, gynekologové či oční a ušní lékaři.

Vizualizace interiéru vojenské nemocnice.

Lékařské nástroje jsou poměrně častým archeologickým nálezem na území řecké a římské starověké civilizace. Byly vyráběny z kostí, bronzu, železa i oceli. Známy jsou nejrůznější lopatky, sondy, stříkačky, katetry, škrabky na kosti, nástroje na vypalování ran, nůžky, kleště na zuby a zubní kořeny. Nechybí mezi nimi také operační skalpely, někdy s dvojitým ostřím, dále třeba pinzety, kleště a pilky na kosti, háky na rány, jehly na sešívání ran, z gynekologických nástrojů např. poševní zrcadla, embryotomy a drtiče. Na Mušově se dosud nalezla jedna drobná ušní sonda a pinzeta.

Seznam dalších panelů na naučné stezce I