Archeologie – Mušov

Tabule VI. — „Hradisko u Mušova“

Archeologické památky na území zaniklé obce Mušova a dnešních Pasohlávek jsou mimořádným kulturním bohatstvím, jehož historický význam přesahuje hranice České republiky. Archeologické výzkumy zde již téměř sto let přinášejí na světlo nové a často velmi unikátní doklady o životě i pohřbívání různých kultur a etnických skupin od konce poslední doby ledové až po středověk. Mezi těmito památkami zcela vynikají ty, které zde zanechala opakovaná přítomnost římského vojska v prvních staletích našeho letopočtu.

Archeologická lokalita Hradisko (někdy označovaná německým názvem Burgstall) se nachází na katastru zaniklé obce Mušova, 80 km severně od Dunaje u Vídně (římská Vindobona). Leží na plochém vrcholku a svazích mírného návrší, zvedajícího se nad terénem u soutoků řek Jihlavy, Svratky a Dyje. Vyvýšenina se vyznačuje vynikající strategickou polohou na křižovatce důležitých cest. Z jejího vrcholku bylo možné kontrolovat údolní nivy podél břehů Dyje a Svratky, které byly v prvních čtyřech staletích hustě osídleny germánským obyvatelstvem. Lokalita je chráněna statutem kulturní památky (číslo rejstříku ÚSKP 15909/7-1582).

Příjezd T. G. Masaryka na výzkum na Hradisku u Mušova.

Ve svahu pod stávajícím vinohradem, kde geofyzikální prospekce prokázaly přítomnost celé řady římských příkopů a staveb z jednotlivých stavebních fází pevnosti, byl drobnou sondáží ověřován např. průběh příkopu s hrotitým dnem o šířce 3,7 a hloubce 2,2 m. Sice zatím není známo, ke které fázi výstavby lze tento příkop přiřadit, jeho souvislost s římskou vojenskou okupací je ale nepochybná. Těsně nade dnem příkopu byl také učiněn v kontextu celé Římské říše ojedinělý nález.

Replika jedné z náholenic nalezených na Hradisku.

Na první pohled blíže neidentifikovatelný blok korozí zasažených železných předmětů bylo možné až pomocí počítačové tomografie identifikovat jako dvě do sebe vložené železné, podél hran mosazným plechem okované římské náholenice. Následná náročná, dva roky trvající konzervace v Technickém muzeu v Brně prokázala, že obě náholenice nestejných rozměrů původně chránily levou nohu pěších bojovníků. Je tedy zřejmé, že náholenice nemohly patřit jednomu vojákovi a podle jejich nálezové pozice zjevně nebyly ztraceny při užívání. Jako pravděpodobné se jeví, že se do příkopu dostaly – ať již záměrně nebo náhodou – uložené v nějakém obalu z organického materiálu.

Rozsah plochy s výskytem římských příkopů a staveb.

Zajímavosti:

Základní výzbroj legionáře se dělila na ochranné a útočné zbraně. K ochranným patřily především přilba, pancíř, náholenice, štít, útočnými zbraněmi byly meč, dýka, pilum (typická římská forma vrhacího kopí) a oštěp. Jiné typy zbraní, např. luky a šípy, praky nebo různé samostříly, byly používány specializovanými jednotkami, často verbovanými v určitých částech říše (např. syrští lučištníci). Užívání náholenic u pěšího vojska dokládají především reliéfní vyobrazení vojáků, a některé písemné prameny. Mezi odborníky převládá názor, že náholenice byly u pěšího vojska určeny jen vyšším důstojníkům – centurionům. V jedné legii bylo celkem 59 centurionů, což zdánlivě koresponduje s omezeným počtem nálezů. Historik republikánské éry Polybios (2. st. př. n. l.) uvádí, že se v jeho době náholenice nosila.

Snímek náholenic z tomografu, kde výrazně světlé linie jsou mosazným kováním okrajů.

Naznačuje, že každý voják měl jen jednu, a to na své levé noze. Tato praxe byla zcela běžná u gladiátorů a očekávat ji u pěšího vojska nepostrádá logiku. Základní postoj gladiátora i pěšího vojáka je takový, že předsunuta je levá noha, která je součástí přední nárazníkové linie a která musí být tudíž chráněna od hlavy až k nártu. Pozdně antický spisovatel Flavius Vegetius (5. st. n. l.) výslovně hovoří o tom, že pěšáci nosili náholenice na pravé noze, což je z hlediska bojového postavení méně logické, než je zmiňovaný Polybiův údaj o noze levé. Kromě nálezu dvou náholenic z Mušova je z celého území Římské říše znám pouze jeden celistvě dochovaný exemplář železné pěší náholenice, a to z tábora Quintana v dnešním Německu.

Seznam dalších panelů na naučné stezce I