Archeologie – Mušov

Tabule V. — „Kam až oko dohlédne“

Rozhled, který se před námi otevírá nejen z tohoto místa, ale ze všech vrcholových částí Hradiska, jednoznačně potvrzuje strategicky významnou polohu návrší. Území Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu bylo již od starších fází pravěku hustě osídlené a zemědělsky využívané. Dlouholeté archeologické výzkumy i náhodné objevy dokazují, že tomu tak bylo i v době římské (1–4. st. n. l.), kdy se zde usadil germánský kmen Markomanů. A právě v oblasti Mušova a dnešních novomlýnských nádrží se nacházelo jejich mocenské centrum, kde žila elita kmene včetně družin bojovníků. Přítomnost nejvyšších společenských vrstev byla také jedním z důvodů, proč římští vojenští inženýři vybrali právě toto místo pro vybudování centrálního opevnění. Neméně důležitá ovšem byla i otázka dostupnosti po tehdy využívaných hlavních komunikacích.

3D vizualizace krátkodobého tábora.

Pro pochopení strategických záměrů římského vojska na nepřátelském území je ovšem nezbytná i znalost dalších vojenských objektů. K nim patří například tzv. polní tábory, jichž dnes archeologie zná ve středním Podunají zhruba 30. V pravidelném rozestupu (zhruba v denní pochodové vzdálenosti 15 až 20 km) se nacházejí podél dolního toku Moravy a Dyje, přičemž se jich nejvíce koncentruje v okolí centrální pevnosti na Hradisku. První polní tábory byly na Moravě objeveny na katastru Mušova, 2,4 km jižně od Hradiska v trati Na Pískách na jižním břehu Dyje. Severněji položené, např. na území Modřic u Brna, Olomouce či Hulína, kopírují rozsah tehdejšího germánského osídlení na našem území. V polních táborech byly v závislosti na jejich rozměrech dočasně dislokovány větší či menší vojenské jednotky. Jejich opevnění je podobné tomu, jaké známe z Hradiska, vnitřní zástavba byla ale spíše jen stanová. Zatím blíže nepoznané objekty a trasy pohybu vojska pak indikují náhodné nálezy typických součástí výstroje a výzbroje.

Pochod římských legionářů vyobrazený na sloupu Marca Aurelia v Řím.

Strategie římského vojenského velení v průběhu okupace nepřátelského území zahrnovala několik základních nástrojů. Logicky bylo nutné při rozmístění vojska brát zřetel na kontrolu nejhustěji osídlených oblastí a hlavních cest. Klíčová byla kontrola páteřní komunikace vedoucí podél Moravy a Dyje z provinciálního území, která hrála zásadní roli také v zajištění odpovídajícího zásobování. V době římské severně od Dunaje neexistovala stabilní silniční síť srovnatelná s římským územím a pro přepravu velkého objemu zásob a vojenského materiálu byly preferovány říční trasy.

Pohled na odkryté základy dřevěné brány tábora v Ivan

Proto jsou četné tábory situovány v blízkosti významných vodních toků regionu. Zajišťovaly bezpečné využívání řek a podél nich vedených suchozemských stezek, a také poskytovaly kotviště pro transportní plavidla. Rozmístěny byly tak, aby mezi nimi byla možná určitá forma vizuální komunikace, např. za použití ohně, kouřových signálů či dokonce zrcadel, jak uvádějí antické literární prameny. V nížinatém, přesto však dosti členitém prostoru moravských úvalů byly možnosti vizuální kontroly a případných signalizačních systémů zřejmě také využívány. Významné vyvýšené polohy, nejen samotné Hradisko, ale např. i Pálava, v tomto systému sehrávaly klíčovou roli.

Zajímavosti:

Budování táborů, byť jen i na velmi krátkou dobu, je typickou součástí římské vojenské strategie. Pozdně antická vojenská příručka, jejímž autorem je Flavius Vegetius Renatus, o táborech píše takto:

„Tábor má být vždy – a tím více ovšem v blízkosti nepřítele – na bezpečném místě, tak aby zároveň byl zajištěn dostatek dřeva, píce a vody. Také místo musí být zdravé, zvlášť počítá-li se s delším pobytem. Je třeba vyhnout se tomu, aby tábor ležel pod nějakým blízkým pahorkem nebo horou, neboť z takové polohy by mohla vzniknout škoda, kdyby tato vyšší místa byla obsazena nepřítelem. Také je třeba prozkoumat, zda rovina nebývá zaplavována bystřinami, aby vojsko neutrpělo pohromu. Co se týče rozlohy tábora, buduje se tábor podle počtu vojáků a množství zavazadel tak, aby se větší množství netísnilo v malém prostoru a malé vojsko zase aby se nemuselo rozptylovat víc, než je třeba, v táboře příliš rozlehlém.“

Rozměry tzv. polních táborů, identifikovaných na germánském území severně od Dunaje, jsou velmi různorodé. Nejmenší z nich zaujímají plochu zhruba 1,2 hektaru, zatímco ty největší dosahují 42 hektarů (tábor v Charvátské Nové Vsi nebo jeden z táborů v trati Mušov Na Pískách). Je zřejmé, že v těch největších mohly být současně umístěny i dvě celé legie s doprovodem, zatímco v těch nejmenších čítala posádka jen dvě – tři stovky mužů.

Velké polní tábory s mnoha tisíci vojáky zřejmě sloužily ke krátkodobému sdružení většího taktického sboru, složeného z různých typů jednotek. Posádky menších táborů pravděpodobně vykonávaly dozor nad kotvišti, brody či suchozemskými komunikačními uzly. K tomu výše zmiňovaný autor vojenské příručky dodává: „Bez ohledu na to, zda se vojsko zdržuje v táboře nebo ve městě, musí se vojevůdce s obzvláštní péčí postarat o to, aby pastviny pro zvířata, dovoz obilí a jiných zásob, voda, dříví, píce, zkrátka všechno, co vojsko potřebuje, bylo zabezpečeno před nájezdy nepřátel. To se ovšem nedá zajistit jinak než rozmístěním ochranných posádek na vhodných místech při cestách, kudy povede zásobování našeho vojska.“

Seznam dalších panelů na naučné stezce I