Archeologie – Mušov

Tabule III. — „Naše nejstarší lázně“

V těchto místech se uskutečnily první archeologické výzkumy na Hradisku. V letech 1926–1928 zde byly odkryty základy dvou staveb, které jsou na celém území České republiky unikátními pozůstatky antické architektury. Obytný dům obdélníkového půdorysu se čtyřmi místnostmi a členitá budova, která sloužila jako lázně.

Archivní snímek odkryté části podpodlažního topení lázní.

Tento komplex, na válečné poměry dosti luxusní, lze chápat jako „hotel“ pro nejvyšší představitele římského vojska a správy.

Obě budovy byly vybaveny důmyslným, specificky římským systémem podpodlažního vytápění (tzv. hypocaustum). Konstrukce podlah byla tvořena pravidelně rozmístěnými cihlovými pilířky o výšce 30 cm. Ty nesly větší krycí cihly, na nichž byla položena 10 cm silná litá maltová podlaha. Do takto vytvořeného dutého prostoru pod podlahou proudil horký vzduch vyhřívacím kanálem z topenišť, umístěných vně budov. Cirkulaci a rozvod tepla po stěnách a odvod kouře zajišťovalo obložení zdí dutými cihlami. Původně zřejmě dřevo-hlinité obvodové zdi, stavěné technikou hrázděného zdiva, se bohužel již nezachovaly.

Výrobní značka 10. římské legie na cihle z Hradiska.

Podle svědectví nálezů byly některé stěny místností zdobeny hladkou štukovou omítkou, na jejímž světlém podkladu se střídala výzdoba provedená červenou, modrou a žlutou barvou. Jako střešní krytiny sloužily ploché pálené tašky a prejzy („hřebenovky“). Většina pálených cihel i střešních krytin byla označena výrobní značkou ve tvaru podešve vojenského sandálu, nesoucí nápis LEGXGPF. Jde o zkratku Legio X Gemina Pia Fidelis (desátá legie zdvojená zbožná věrná), která prozrazuje, že zde byly použity cihly dovezené z legionářské cihelny této jednotky ve Vindoboně (dnešní Vídeň).

Schematický nákres systému podpodlažního vytápění

Zajímavosti:

Lázeňství jako společenskou událost odehrávající se v konkrétním typu veřejné stavby vynalezli Římané. Jednou z nejoblíbenějších činností každého Římana, chudého i bohatého, vojáka i civilisty, byla pravidelná návštěva lázní (latinsky thermae). Návštěva lázní sloužila nejen k osobní hygieně, ale byla také příležitostí k tělesnému cvičení, oddechu, uzavíraly se zde obchody a probírala se témata politická, filozofická i obyčejné drby. Lázně najdeme v každém městě na území Římské říše, ale také u každého vojenského tábora a u větších venkovských usedlostí.

Lázně byly buď soukromé, nebo veřejné, ty byly zpravidla mnohem větší. Bez ohledu na velikost procházeli návštěvníci ve všech lázních zhruba stejnou procedurou. Před koupelí se na otevřeném dvoře prováděla gymnastická cvičení, poté se vcházelo do šatny, kde byly podél stěn lavice a výklenky na odkládání šatů. Pak návštěvníci prošli tzv. lázeňskou cestou vedoucí přes studenou a vlažnou koupel až do místnosti s horkou vodou a párou. Okrouhlé či obdélníkové bazény byly poměrně malé, nebyly určeny k plavání, ale k příjemnému posezení ve vodě. Teplota vzduchu byla upravována systémem ohřevu a rozvodem horkého vzduchu v dutých podpodlažních prostorech a ve stěnách místností.

Archivní snímek odkryté části podpodlažního topení obytné budovy

Voda se ohřívala v kotlích, ze kterých byla olověnými trubkami rozváděna do bazénů. Vstup do lázní byl přístupný širokému okruhu obyvatelstva a stál polovinu asu, tedy zhruba cenu krajíce chleba nebo sklenice vína. Ženy ovšem většinou za vstup do lázní platily dvakrát tolik. Tehdejší morálka samozřejmě nepřipouštěla společné koupání. Muži a ženy využívali ke koupeli oddělené bazény nebo se pro ně stanovily konkrétní návštěvní hodiny.

Seznam dalších panelů na naučné stezce I